Kvalita likérů je ovlivněna výběrem a poměrem všech surovin a také samotnou přípravou a výrobou.  U hotových likérů se nejvíce hodnotí

• chuť
• barva
• aroma
• konzistence a čistota

Všechny tyto vlastnosti jsou u likérů většinou rozdílné, ale odchylka od základních očekávaných požadavků by měla být minimální.

Barva, aroma, čistota a konzistence jsou základní znaky likéru, s kterými se setkáme ještě dřív, než ho ochutnáme. V žádném případě by se tedy ani jedno toto hledisko hodnocení kvality likéru nemělo podceňovat.  Všechny tyto vlastnosti by měly tvořit jeden harmonický celek, který ještě před ochutnáním naznačuje, o jaký likér se jedná, a měly by vyjadřovat základní použitou ovocnou složku. Chuť je pak už jen dalším doplňujícím závěrečným prvkem 

Barva

Barva likéru může na první pohled dát základní informace o kvalitě ale také o stáří likéru. Už jen minimální zbarvení do hněda nebo změna původní ovocné barvy k hnědé jsou jasným znamením zhoršené kvality, kterou způsobuje oxidace. Hnědé zbarvení se velmi snadno pozná stejně jako u červeného vína na okraji sklenice, když se barva pozoruje proti bílému pozadí v úhlu 45°.

Kvalitní likér by měl mít barvu původního ovoce, která může být i intenzivnější, ale ne slabší nebo pozměněná.

Zhnědnutí likéru může být zaviněno přidáním koření, ale to by v čistém ovocném likéru být vůbec nemělo.

Vůně

Vůně likéru je další velmi podstatné hledisko pro hodnocení jeho kvality. Pro vůni je důležitý použitý alkohol, nikdy by se nemělo stát, aby aroma neodpovídalo chuti. Někdy se používá zůstatkový alkohol z jednoho typu likéru pro druhé, a pak například červenou barvou odpovídající malinový likér může mít nádech jablečné nebo hruškové vůně z použitého nevhodného alkoholu. Ideální volbou je tedy alkohol neutrální, který nijak nenaruší typické aroma. Některé plody – například šípky - ale mají svoji vůni jen nepatrnou a ta se posiluje právě vhodným odrůdovým alkoholem, který se ovšem nesmí odchýlit od charakteru základní ovocné složky.

Kvalitní likér nesmí obsahovat žádné umělé aromatické složky. Pokud je tedy například likér z jablek intenzivně cítit jako zelené jablko, švestkový jako švestkové víno, likér z černého rybízu po gumových medvídcích apod., pak s největší pravděpodobností nějaké přidané aromatické látky obsahují.

Čistota a konzistence

Likéry z domácí výroby se z hlediska vyčištění – filtrace – posuzují poměrně shovívavě. Jen málokdo má k dispozici kvalitní filtrační systém a možnosti i znalosti a zkušenosti, které umožní vyrobit skutečně dokonale čistý likér. Mírný zákal u ovocného likéru nepředstavuje žádný velký problém nebo zásadní nedostatek. V likéru by ale neměly být větší shluky pektinu nebo jiných želírujících prostředků, které znečišťují lahev i skleničku. Likér by také neměl obsahovat nerozpustné ovocné kaly nebo znaky vonných olejů a přísad. 

Konzistence likérů by měla být přiměřeně hustá. Dosáhnout jí lze například náhradou části použitého cukrového sirupu glukózovým sirupem, který je sice méně sladivý, ale má větší viskozitu. Ideálně hustý likér nesmí v lahvi ani ve skleničce vypadat jako vodnatá kapalina, ale také nesmí být hustý tak, aby nešel nalévat.

Chuť

Chuť likéru je nejdůležitější, a přitom se vlastně hodnotí jako poslední až po barvě, vůni a vzhledu. Chuť likéru určuje především použitá ovocná složka a další přidávané látky, důležitý je poměr kyselin a cukrů. Cukry by měly být s ovocnými kyselinami vyvážené, likér by neměl být přeslazený, kyselý ale ani nevýrazný.

Jednotlivé druhy ovoce jsou chuťově značně odlišné a tak není u likérů samozřejmě možné očekávat nějakou jednotnou sladkost nebo kyselost. Likér vyrobený z rybízu bude mít zcela jistě intenzivnější kyseliny než například likér z jahod nebo jiného sladšího ovoce.

Na chuti likéru se významně podílí i použitý alkohol, který by ale měl být především základem pro čichové i chuťové aroma. Měl by být maximálně čistý a neměl by po ochutnání zanechat v ústech jinou chuť, než lehce ovocnou podle druhu použitého ovoce a likéru.

Pokud se při domácí výrobě likérů podaří všechny prvky – barvu, vůni, čistotu, konzistenci a chuť – uspokojit alespoň na 75 procent požadované kvality, může se likér považovat za vydařený. Stoprocentní úspěšnost se v domácích podmínkách v podstatě ani nedá očekávat.

Drobné odchylky, které ovšem nejsou nijak zavádějící od původně zamýšleného druhu likéru a z toho vycházející barvy, vůně a chuti, nevadí a často jsou dokonce i prospěšné.